JACÍ JSOU IZRAELCI? CO SE TI NA NICH NEJVÍCE LÍBÍ? 2.část

Dnes budu pokračovat s vysvětlováním vlastností, které se mi na Izraelcích líbí. Ještě jednou upozorňuji, že lidé jsou všude různí, takže to, o čem píšu samozřejmě neplatí na všechny.

Kosmetika z Mrtveho more HB povaha izraelcu


Štědrost

Dokud jsem nenavštívila Izrael, moje představa štědrosti byla velmi omezená. Miluji cestování, protože mi pomáhá vidět život a jeho souvislosti v jiném světle. Je velmi zajímavé zjistit, že věci jdou i jinak než jak jsme zvyklí. Když jsem vypomáhala různým rodinám v Jeruzalémě s úklidem, vždycky mi nechali nějaké jídlo, ať se při uklízení najím, napiju, ať si udělám pauzu a když jsem jim vykazovala hodiny, tak i když jsem nechtěla, platili mi i čas, kdy jsem měla pauzu nebo kdy jsem jedla. Vždy jsem je prosila, ať mi to neplatí. Ale oni trvali na svém. S takovým přístupem jsem se nikdy předtím nesetkala. Izraelci se u nás vždy diví tomu, že si musí třeba připlatit v restauraci za kečup, tatarku, prostě za cokoli navíc. V Izraeli totiž všechny tyto přísady máte zdarma a dostanete jich kolik chcete. V jakékoli restauraci. V tradičních izraelských fast foodech s gyrosem (hebrejsky šauarmou) si můžete vzít kolik chcete příloh a omáček ze salátového baru.

Neskrývaná radost

Pokud chcete vidět, jak se umí Izraelci radovat, doporučuji Vám navštívit Izrael na Den nezávislosti nebo na svátek Purim. To je něco! Představte si, že všichni vyjdou do ulic a tam tančí a skáčou radostí, oslavují, všude hraje hudba. Ale přesto neuvidíte opilce, kteří se válejí po zemi. Uvidíte rodiny s malými dětmi, mladé lidi, staré lidi, prostě všechny spolu v ulicích s úsměvem od ucha k uchu. Je to tak silný zážitek, který je nepopsatelný. I když si to budete chtít představit, nepůjde to, to se prostě musí zažít. Tyto dva svátky se mi v Izraeli líbí nejvíce.

Odvaha

Izraelci jsou velmi odvážní. Musí. Je to převážně tím, že jak ženy tak muži musí v osmnácti letech nastoupit do armády. Muži na tři roky, ženy na dva.

Familiárnost

V hebrejštině se nevyká. A navíc se lidé neoslovují příjmením, ale křestním jménem. Můžete oslovit klidně i prezidenta jménem. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se třeba někoho na něco na ulici zeptala, a lidé mě oslovili „motek„ – to znamená zlatíčko. Muži, kteří se neznají, se většinou na ulici oslovují „achi„ – brácho. Opravdu mám v Izraeli pocit jako by byli všichni jedna velká rodina.


Zase jsem se rozepsala, tak poslední část mé odpovědi bude zase v příštím článku.

P.S.: Pokud jste nestihli první část, tak to honem napravte ZDE :).

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více informací zde.